Blog

Malování květinami

27.06.2013 10:59

Po dlouhé době se zas hlásím. Návody budu vyrábět až během léta, snad si najdu dost času. Zatím se chci podělit o moc pěknou venkovní aktivitu s dětmi.

Věřili byste, že celý tenhle obrázek je namalovaný jen různými květy a listy rostlin?

Zrovna nám toho na zahradě docela dost kvete, tak mě napadlo toho využít. Nejdřív jsem se dětí zeptala, jestli vědí, z čeho se vlastně vyrábějí pastelky, vodovky a jíné barvy. A jestli vědí, kde lidé získávali barvy kdysi. 

Pak už stačilo jen využít jejich přirozené zvědavosti :-)

A barev jsme našli spoustu :-)

 

Lyžaři

10.02.2013 08:56

Tak jsme se do toho dali a konečně nás začala pořádně bavit zima! Ani Daniel, ani Lucie, ani já jsme nikdy na lyžích nestáli. Ano, je to tak, byla jsem asi poslední dospělý nelyžař v tomto státě. Ne že by mě lyžování jako takové nepřitahovalo, ale ta zima! Jenže včera jsem na Severáku zjistila, že když člověk lyžuje, zima mu fakt není. Malý objev pro náš lyžařský národ, velký pro mě :-) První pokusy dopadly asi takto:

Ovšem já se nevzdávám! Navíc válet se ve sněhu je docela sranda :-) Takže jsem se zase zvedla a podle instruktorky z toho časem i něco bude.

Zato dětem to šlo od začátku skvěle. Lucinka je vždycky pro každou špatnost a do všeho jde po hlavě. Dan nemá rád nové věci, ale když zjistí, že mu to jde, začne ho to bavit. Takže nejdřív tak:

 

A pak už jenom tak:

No a moje malá holčička...fakt lyžuje! :-)

Resumé: jsme nadšení a chceme na horyyyyy! :-)

 

Šmik!

08.02.2013 21:52

Dnes jen krátce a opět ne o tvoření, ale o dětech. Respektive o jednom dítěti a jednom vývojovém úkolu.

Lucinka má období stříhání. Všeho, vždy a všude. Často vejdu k ní do pokoje (kde se nedávno začala zavírat se slovy "nikdo ke mně nesmí!") a sbírám z podlahy kousky srsti některého z jejích plyšáků. Evidentně je to právě teď její vývojový úkol, takže se jí snažím vycházet vstříc a dopřávat jí příležitost k "vhodnému stříhání".

Co může být lepší, než stříhat opravdovou hlavu! I když patří jen staré panence. Panenka má vlasy fakt jak rousy, to je přece jasný, že potřebovala ostříhat!

Stačí stará panenka, nůžky a kolik je z toho radosti. Navíc jde o dost náročné cvičení jemné motoriky :-) Nepřestává mě udivovat, jak se právě z těch nejjednodušších věcí děti naučí nejvíc. 

Medúúúza! - s čárkou, díky Klárko! :-)

03.02.2013 19:18

Ve školce jsme měli lednové téma "Jak to funguje". Náhodou jsem na netu narazila na moc pěkný návod na výrobu "medúzy v lahvi" a bylo mi jasné, že se takový pokus bude líbit i dětem. Navíc se při pozorování svých medúz ještě i něco naučí třeba o principu vodováhy :-) 

Nejdřív jsme vyzkoušeli vyrobit medúzu doma. Všechno vyšlo jak mělo, takže jsme druhý den pokračovali ve školce.

Princip je jednoduchý. Určitě už jste někdy viděli plavat mikrotenový pytlík někde v rybníku nebo v moři. To je naše medúza :-) Pro nejlepší efekt je potřeba pytlík nastříhat a zavázat medúze "hlavu", jak je dobře vidět na fotkách v návodu, z kterého jsem vycházela. Je to tam dost podrobně nafocené i pro neangličtináře. Medúzu jsme pak šoupli do petky naplněné vodou a přidali jsme pár granulek potravinářského barviva. Dala jsem dětem vybrat barvu, i když třeba žlutá voda v lahvi neevokovala právě moře... :-) Pozorovali jsme, jak se barva ve vodě rozpouští, už to je pěkná podívaná.

No a pak jsme s lahvemi různě hýbali, otáčeli jsme je a pozorovali pohyb "medúzy". Jak jsem doufala, děti byly nadšené. Ti, kteří si přinesli velkou petku, si navíc trochu zaposilovali :-) 

 

Le petit cheval de manège

03.02.2013 18:57

Tak se po dlouhé době hlásím. Ne že bych zahálela, ale času je v tom každodenním kolotoči prostě nějak málo a důležité věci odsunují ostatní, často i příjemnější, na druhou, pátou, poslední kolej. Vyrábím stále všechno možné (jak můžete vidět ve fotogalerii, kam stále přibývají nové fotky). Protože jsem slíbila, že v půlce února povedu večerní dílnu v našem rodinném centru a taky že vymyslím, co by se tam tak dalo vyrábět, vrhla jsem se na filcové brože. Jakoby na mě už teď z každého koutu doma nevypadával nějaký materiál na tvoření :-)

   

Na filcových brožích není vůbec nic složitého. Koukla jsem na net, nasála trochu inspirace a sáhla po jehle a bavlnkách.

Pár kousků jsem vyrobila a musím říct, že mě to začalo dost bavit. Řekla bych "dost muziky za málo peněz a času", co myslíte?

Úplně nejvíc se mi ale líbí tenhle fešák. Pojmenovala jsem ho (v souladu s mou zálibou ve francouzských filmech) "Le petit cheval de manège". Kdo nezná film Blbec k večeři, je ochuzen o několik záchvatů smíchu :-)

 

Co se starým tričkem

08.05.2012 10:50

Miluju recyklaci! A taky mám moc ráda různé šátky a šály na krk. Nápadů, jak využít stará trička, je na internetu spousta. Já jsem v jedné volné pětiminutovce sáhla po nůžkách,...

...ustřihla jsem spodní část a zespodu jsem asi do poloviny nastříhala tričko na proužky. "Cancourky" se pak jen povytáhnou, tím se trochu zkroutí do sebe a je hotovo.

Tričko by mělo být pružné, jinak se "cancourky" nezkroutí a nevypadá to hezky. Takhle se mi to docela líbí. Krásný den!

Stínový portrét

04.05.2012 21:11

Dnes jen taková maličkost, ke které mě opět inspirovala Mili a jeden anglicky psaný blog.

Vyfotila jsem děti z profilu a fotky vytiskla. Pak jsem si profily ještě obkreslila na černý papír a obrys opět vystřihla. 

Pak už jsem jen nabarvila rámečky a pod "stín" dala vlnitý papír. Jednoduché a docela pěkné :-)

Přesýpáme čas

28.04.2012 19:12

Na téhle aktivitě ji vidět, jak ten čas letí. Trochu moc rychle na můj vkus...

Inspirovala jsem se na jednom americkém webu, bohužel si nevybavuji na kterém, takže odkaz přidám možná později, až si vzpomenu :-) 

Přesýpací hodiny jsou na výrobu překvapivě jednoduché (aspoň pro mě to bylo překvapivé). Potřebujeme dvě sklenice - my jsme použili ty od ovocných přesnídávek, od jedné z nich i víčko, lepicí pásku (třeba kobercovou nebo podobnou silnou), provázek a nějaký "nástroj" na propíchnutí víčka. A co nejjemnější písek samozřejmě!

Lucinka použila vlastnoručně prosátý písek z pískoviště a pár kamínků jí ze sítka propadlo, takže úplně jemný nebyl, ale ocenila jsem, že chce všechno dělat sama.

Do víčka udělám jednu (nebo klidně i víc) dírek nějakým špičatým nástrojem. My jsme v nářadí našli tohle "píchátko" :-)

Tohle byla nejzábavnějí část výroby :-) Lucinka chtěla opět dělat vše sama, Dan jí přidržoval "nástroj". Zdržela jsem se varovných komentářů, pouze jsem upozornila na rizika a Lucinka mě zase překvapila - mířila naprosto přesně a všechny prsty zůstaly celé. 

Jednu sklenici pak proděravěným víčkem uzavřeme a do druhé nasypeme prosátý písek. Položíme zavíčkovanou sklenici na tu bez víčka a připevníme je k sobě pomocí lepicí pásky. My jsme měli nehezkou kobercovou, takže jsme pak střed ještě omotali provázkem, fantazii se meze nekladou :-)

Užili jsme si to a máme vlastnoručně vyrobené přesýpací hodiny. Na měření času při čištění zubů je ovšem nepoužíváme, asi by dětem upadla ruka, než by se všechen písek přesypal :-)

 

 

 

 

Skvělá zábava s platem od vajíček

27.04.2012 19:02

Trochu ten svůj web zanedbávám a teď to bude ještě horší (pokud vydrží tohle krásné počasí, které mě neuvěřitelně nabíjí). Přesto se snad občas dostanu k tomu, abych vložila nějaký ten článek. Tentokrát se s vámi podělím o skvělou aktivitu, ke které mě inspirovala Mili na svém bezvadném webu. Nahlížím k Mili často a nacházím spoustu inspirace jak k "domácím" aktivitám, tak pro svou práci s dětmi ve školce.

Hod na cíl do plata od vajíček jsem s Lucinkou a Danem vyzkoušela včera. Oba jsou nemocní, a tak nadšeně přijímají každou novou a pro ně zábavnou a zajímavou aktivitu. Připravila jsem jim plato od vajec a zelené a růžové papírky. 

Děti je mačkaly do kuliček (trénink jemné motoriky) a potom se s nimi snažily strefit do plata.

Hodně se jim to zalíbilo a rozhodli se, že se musí vždy trefit do prázdného "ďůlku", takže pokud jim kulička skočila do už "obsazeného", vyndali ji a zkoušeli to znovu a znovu, dokud nebyly všechny "ďůlky" zaplněné.

Ke konci, když už zbyly třeba jen dva prázdné "ďůlky", už to bylo fakt těžké, takže se Lucinka rozhodla házet z menší vzdálenosti. I tak mě ale překvapila, jak přesně mířila :-) 

Tady se mi podařilo zmáčknout spoušť přesně ve chvíli obrovského nadšení z umístění předposlední kuličky :-)

Když byly všechny kuličky na svých místech, Lucinka plato vysypala a rozdělovala kuličky do tří skupin po stejném počtu kusů (pro ni, pro Danečka a pro maminku - musela jsem hrát taky), což bylo skvělé jako trénink dělení celkového počtu. Plato má třicet "ďůlků", takže nám to vyšlo akorát :-)

Daniel je soutěživější, takže brzy navrhl, že hrajeme o to, kdo své kuličky nahází do prázdných míst nejrychleji. Lucinka soutěživostí naštěstí příliš netrpí (že by to bylo respektující výchovou? snad... :-) ) Každopádně to byla skvělá zábava, která nám vydržela přes dvě hodiny. Určitě vyzkouším i s dětmi ve školce.